Jak přítel o stůl přišel

Krásný den, to se nám to léto krásně povedlo, co říkáte? Doufám, že si ho náležitě užíváte někde u vody nebo po výletech. Dnes mám pro vás článek o mém tvořivém koutku, jak jste jistě poznali podle názvu.  Pojďme tedy na to.

 Všechny mé začátky s tvořením se odehrávaly na sedačce u konferenčního stolku. Přiznejte se, kdo takhle taky začínal? Mělo to své výhody. Seděla jsem v centru všeho dění, měla jsem o všem prehled a telku před sebou. Prostě pohodový relax. Stejně jako měla sedačka výhody, měla i své nevýhody. Neustálé vytahování materiálu ze skříně a opětovné uklízení. Přítelovi se to přestávalo líbit a já s tím, jak se moje zásoby rozrůstaly (respektive rozrůstají =D), jsem se pomalu na sedačku nevlezla.

Takhle nějak vypadal tvořící proces.

Začala jsem pokukovat po přítelově psacím stole, který jsme kupovali za účelem jeho studia a psaní diplomky. Co vám budu povídat, víc času strávil hraním her než učením.. =D, rozhodla jsem se mu jeho stůl zabavit a vytvořit si svůj první malý, ale dostačující pracovní koutek. Jemu jsem samozřejmě nic neřekla. Takového naše demokratické hlasování =D. Když přijel domů, jen rezignovaně pokrčil rameny a oznamil mi, že on můze s noťasem sedeť na sedačce líp nez já se všemi těmi věcmi. Není dokonalý? 

Od té doby jsem ho už párkrát předělala a už teď vím, ze se za chvíli zase nevlezu.

Takto vypadala pracovní deska při prvním obydlení, fotky vnitřních části bohužel nemám.

Nyní mám i pár nových pomocníků z ikei - Antonína a pár boxů. Teď k samotné organizaci mého království. Na pracovní desce mám téměř vše, protože toho zatím není tolik a já tak mám vše hezky po ruce a nemusím nikde nic hledat. Do budoucna by se mi hodila polička nebo závěsná tyč, aby se mi trošku uvolnil prostor. Jsem ten typ, co musí mít vše na očích, jinak zapomene, co všechno má.

V šuplíku mají své místo řezačka, inkousty, objemnější razítka, korek a pár drobností v podobě knoflíků a pergamenových obálek, které schovávám z různých objednávek.

V druhém šuplíku nemám nic společného se scrapbookingem, jsou tam drobné kancelářské věci a občas tam hodím vyvolané fotky, aby se mi neválely všude možně a já je pak nehledala, protože kočička je zvědavá a hrozně ráda si se vším hraje, především s tím, co volně leží =D.

Ve skříňce jsou věci objemnější rozměrů nebo ty, kteřé opravdu tak často nepoužívám. Velké korkové nálepky, bavlnky, box s drobnostmi a také vlhké ubrousky na čištění razítek. Poslední přihrádka opět patří spíše kancelářským potřebám. Zaprvé je hodně nízko a za druhé papíry do tiskárny, taky někde musí bydlet (mimochodem tu tiskárnu ještě nemáme funkční =D).

V krabici Simon Says Stamp mám uložené flitry, zatím jsem si na ně nepořídila plastový uzavíratelný box.

Pár drobností v boxu z Ikei. Nevzpomenu si, jak se jmenuje, ale maji ho v oddělení kuchyně.  

A poslední přihrádka a v ní instagramové album čekající na zpracování.

Musím říct, že si svůj koutek užívám a jsem za něj moc ráda. Nejen, ze mám vše pohromadě a po ruce, ale hlavně nemusím vše pořád vyndavat a zandavat a přenášet. Vzhledem k tomu, že jsem bezdětná, tak si rozdělaný projekt můžu nechat na stole a vrátit se k němu až zase budu mít čas. Neleží tam dlouho, tím jak na něj vidím, se mi chce tvořit o to dřív. A kočička si začíná zvykat, bere si jen malé drobné odstřižky, které honí po bytě a já je pak nacházím na nejrůznějších místech.

Doufám, že se Vám u mne líbilo a máte taky své tvořící místečko. Mějte se famfárově.