Jste takhle v práci a víte, že vás čeká dlouhá cesta domu autobusem. Rozhodnete se tedy koupit časopis, který jste sice občas četli, ale momentální číslo vás svou obálkou ani moc nenadchne. Jaké je pak milé překvapení, když narazíte na stranku věnovanou papíru, diářům a dalším vymoženostem, ke kterým už od dětství tíhnete.
Po důkladném prostudování všech příspěvků narazíte na e-shop a blog ( holkám určítě vadit nebude, že je budu jmenovat : www.paperoamo.cz ), který se věnuje scrapbookingu. Řeknete si joo to slovo už jsem někde viděla a četla. Dojde vám, že se jedná přesně o to, co asi půl roku sledujete na youtube a nejste schopni zjistit, kde se potřebné věci k tomuto koníčku shánějí a někoho kdo se tomu hlouběji věnuje, aby vás zasvětil.
Co vám budu povídat. Hned po příjezdu domu, jsem otevřela notebook a začala hledat a číst, i když už bylo po deváté večer, ja byla vzhůru už od pěti a druhy den opět vstávala brzo do práce.
Po přečtení blogu a prohlédnutí e-shopu jsem byla v euforii, cože je to všechno za krásné věci. Mezi nimi bylo i objevení Project Life. Vůbec jsem netušila, o co se jedná a jaký je jeho princip. Vyhledala jsem si tedy skupinku na fb a přidala se k ní, nasledně mne všechny milé a zkušené scrapženy zasvětily do taju tohoto krásného, říkejme tomu " umění".
Netrvalo to ani dva dny a už jsem byla přihlášená v Project Life kit klubu a těšila se na svůj první balíček s materiálem a kitem. Možná k mému rychlému přihlášení přispělo i to, že jsem chodila po bytě, vzdychala jak jsou všechny ty věci krásné a jak by se mi to moc líbilo dělat, že to přítel nevydržel a řekl " Já tomu sice nerozumím a nechápu, co na tom vidíš, ale jestli se Ti to líbí a chceš to dělat, tak se přihlaš." Oo Bože, děkuji Ti, že jsi mi seslal tak chapajícího chalapa.
Aneb tak jsem se seznámila s Project life a začala jednu velkou papírovou etapu svého života. A jak jste se dostali k Project Life vy?
Žádné komentáře:
Okomentovat